Miloš Píc sedí v kavárně na Smíchově s poznámkovým blokem, ne s prezentací. „Nezávislá média,“ říká hned na začátku, „nejsou ideologie. Jsou cash flow.“ Věta zní drsně, ale přesně popisuje problém, který redakce často balí do sloganů.
V rozhovoru pro Skrunevi popisuje tři cesty financování: předplatné, granty a malé partnerství. Reklamu nevylučuje — ale varuje před balíčky, které vážou inzerci na obsah. „Když vám klient platí za to, že o něm nepíšete, není to reklama. Je to ticho.“
Ptáme se na oligarchické vlastnictví. Píc odmítá romantiku malých redakcí jako jediné řešení. „Malé redakce umí být nezávislé — a umí být i závislé na jednom mecenáši. Velikost nerozhoduje. Rozhoduje diverzifikace příjmů a veřejná účetní kniha.“
Co stojí důvěra
Podle Píce je nejdražší položkou v rozpočtu čas. Investigace, která trvá měsíce, se ve feedu nevyplatí. „Proto velké weby tlačí na krátké formáty. Ne proto, že by čtenáři neuměli číst. Protože krátký formát se lépe prodává.“
„Nezávislost je náklad, ne postoj. Postoj můžete mít i bez výplaty. Redakci ne.“
Mluvíme o čtenářské podpoře. Píc ji považuje za zdravou, ale křehkou. „Lidé platí za emoci a za identitu. Redakce musí nabídnout práci, ne jen pocit, že patříte k dobré straně.“ Doporučuje transparentní metriky: kolik stojí jeden reportér, kolik stoí právní pojistka, kolik procent rozpočtu jde na faktickou kontrolu.
Na závěr se ptáme, jestli má Česko šanci na udržitelný model mimo velké holdingy. „Ano,“ říká. „Ale ne přes noc a ne přes slogan. Přes účetnictví, které unese slovo nezávislost.“
Celý přepis rozhovoru a audio verzi připravujeme do podcastové řady Skrunevi Live. Do té doby platí citovaná věta jako pracovní heslo redakce.